Aktivním optimismem proti chaosu světa

20. listopadu 2015 v 7:55 |  Když chci psát
Letošní listopad stojí opravdu za to. Často se ptám, jaký má život vlastně smysl, proč jsou lidi takoví, co nás čeká... Minulý víkend se mi ani nechtělo vylézt z postele.

Včera jsem už musela začít něco dělat. Mým úkolem je Antoine de Saint-Exupéry. Naštěstí jsem Malého prince četla a viděla ve filmu asi v druhé třídě. Tehdy mě chytil za srdce a chytá mě zas. V knihovně jsem si půjčila další knížky, ze kterých se dozvídám pozadí vzniku této pohádky.


Malý princ vyšel v New Yorku na Vánoce roku 1943. Nakladatel očekával hlavně obchodní úspěch, který se okamžitě dostavil. Autor do ní vložil celé své srdce, strach a naději. Psal ji v exilu, když v jeho zemi zuřila válka.

"Německá noc pohřbila celou naši zem. Dosud jsme se alespoň dozvídali něco o těch, které máme rádi. Ještě jsme jim mohli říkat, že je máme rádi, i když jsme s nimi nemohli sdílet jejich trpký chléb. Z dálky jsme mohli zaslechnout jejich dech. To je však pryč. Francie už je jen mlčení... "

"Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci úplně hotové. ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel."

Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…"
"Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce.
"Poušť je krásná…," dodal.
A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic... Neslyšíme nic…
A přece něco září v tichu…
"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…," řekl malý princ.
Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství…
"Ano," řekl jsem malému princi, "ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!"


Mně čtení Malého prince včera okouzlilo, zlepšilo náladu, ukázalo cestu. Četli jste vy Malého prince? Líbil se vám, nebo ne? Máte nějakou oblíbenou pasáž? Budu ráda za vaše komentáře a za účast v anketě.
 

Romantické dny v rozkvetlé Florencii

10. listopadu 2015 v 13:38 |  Deník ze svatební cesty 1909
Omlouvám se vám i mladým novomanželům z počátku minulého století, že jsem vás nechala tak dlouho čekat. V Benátkách se jim moc zalíbilo, na některá místa se vraceli a znovu se nechali unášet genialitou architektů, malířů, sochařů.
Jejich svatební cesta pak pokračovala do Toskánska.


Sobota, 20. března
Odjezd v 10 hodin dopoledne směr Florencie. Příjezd ve 4 hodiny 40 minut. Ubytování v Grandhotelu.

Cesta vedla nádhernou appeninskou krajinou.

Neděle, 21. března

Dopoledne procházka zahradách Cascine a hlavními ulicemi města přes náměstí Vittoria Emanuela k Dómu a kampanile.
Odpoledne odpočinek.


Pondělí, 22. března
Dopoledne odpočinek.
Odpoledne procházka ulicemi města k radnici


Tady zdá se už víc odpočívali na pokoji v hotelu a věnovali se sami sobě.

Vrchol blaha

9. listopadu 2015 v 19:20 |  Když chci psát



Brodit se listím v městském nebo zámeckém parku

Miluju, když mě blízká osoba (jedno jakého pohlaví) za slunečného podzimního dne pozve do parku brodit se listím. Je to vážně slastný pocit šoupat nohama a šustit hlavně těmi většími lupeny a čichat vůni spadaného listí.
Taky se mi líbí vodní plochy v parcích, rybníčky a jezírka, kam to listí padá.



Po procházce posezení v útulné kavárně

Posedět si a popovídat, nebo se jen dívat hluboko do očí. Ve dvou. Bez mobilů. S kamarádkou probrat život až na kost. S milým se vznášet v oblacích vůně kávy, dobrých zákusků a podzimních rostlin v dekoracích.




V hnusném deštivém počasí zůstat s knížkou v posteli

V listopadu se často stane, že venku je tma, mlha, hustě prší. Psa by nevyhnal. Štěstí je, když taky nemusím nikam. Uvařím si čaj a celý den se neodtrhnu od knížky, deníku a tužky.


A co vy? Co máte na podzim nejradši?
 


Jak se dá (při)vydělávat psaním

4. listopadu 2015 v 14:50 |  Když chci psát
Atraktivní téma. Kdo z nás by se nechtěl živit jenom psaním, posedávat po kavárnách, s cigárkem v ruce zasněně přemýšlet o svém dalším románu. Pokud si matně vzpomenete na hodiny literatury (já vím, literární dějepis se už moc nenosí), tak víte, že drtivá většina spisovatelů (i těch geniálních) se topila v dluzích, neměla co jíst, ti šťastnější si vydali knížku vlastním nákladem. Naštěstí dnes máme internet a nemusíme čekat, až si nás všimne nějaký nakladatel, mecenáš, milovník literatury, naše veledílo nám vydá a vyplatí tučné honoráře.

Cest k úspěšnému psaní je mnoho, můžeme si některé z nich ukázat. Úplně nejdřív je důležité

Začít psát


Jak banální, říkáte si. To je přece jasné jak facka. Zkusili jste ale zachytit své genilání myšlenky a nápady a spoutat je do slov a vět? Ano? A jsou tak geniální, jak vám připadaly, když vířily ve vaší hlavě? Komu se to podařilo, tak asi nečte tento článek. Pokud vám vaše řádky nepřipadají dokonalé, nezoufejte, dá se to zlepšit:

  • opakováním pokusů
  • psaním rukou a čmáráním po papíře
  • okamžitým zapisováním myšlenek a nápadů
  • zpracováním nápadů co nejdřív
  • vylepšováním textu
  • čtením svého textu nahlas
  • čtením knih, zajímavých článků, cizích rukopisů
Nemusíme hned oslovovat nakladatelství, zkusme psát pro sebe, pro jednoho blízkého člověka, pišme rukou dopisy, tím postupně získáme zručnost a odvahu.

Najít první čtenáře

Pro mě bylo nejtěžím krokem své dílko někomu ukázat a nechat přečíst. Sebrat odvahu a jít do toho. S rizikem tvrdé kritiky, posměchu, ponížení... Přesto jsou první čtenáři důležití a měli bychom jim naslouchat. Třeba mají v něčem pravdu, třeba se dá něco vylepšit, třeba nám úplně nerozumí. Pro první čtenáře můžeme uspořádat malou soukromou virtuální akci, lepší to bude samozřejmě naživo v čajovně, v altánku v parku. Nebo napsat pohádku a vyrazit ji přečíst dětem ve školce. Nebo se vypravit do domova seniorů... tady už by vám mohli uvařit kafe nebo čaj.

Podělíte se i vy, jak jste začínali s psaním a co vám psaní kdy vyneslo (nemusí to být nutně jenom peníze)?

Listopadová dekadence

4. listopadu 2015 v 8:18 |  Kapka poezie nikoho nezabije
Říjen byl opravdu... jak to jen říct? Náročný? Vyčerpávající? Sebezpytující? Jsem ráda, že už je za mnou. Prázdniny a svátky jako by ani nebyly.

V tomto stavu jsem objevila Almanach neodekadence. A užila jsem si.

"Rozkladem rozleptaná společnost dneška se sesouvá. K degradaci. K marasmu. K úpadku. Jak černí hadi se navrací nálady fin de siécle. Znovu zažíváme onen valčík hédonické zhýralosti a nechutného barbarství. Znovu se bojíme, že nevyjde slunce a místo toho nás zpraží déšť pekelného ohně. ..."

Kamil Princ, z Ouverture k Almanachu



Mám ráda prokleté básníky, básnické formy, rýmy, rytmus, Hlaváčka...

Na notu Hlaváčkovu
Jan Mikeš

I já dnes naladil svá slova pro Tvou duši,
aby v ní zazněla jak píseň Hlaváčkova...
Hrál kdosi na hoboj... a já se rozhod rušit
a přijít pod okno Ti něžně zaráčkovat

svou báseň. Lahodnou - jak doufám - pro Tvé uši.
Och, Petro! To jsem já, Tvůj milovaný abbé.
A je mým úkolem Tvou fantazii vzrušit.
Ne. Žádnej Hlaváček! (Kam ten se na mě hrabe?!)

Cožpak mě neseznáváš alespoň po hlase?
Tož zvednu svíci výš, blíž k tváři, jestli žádáš...
... od svíčky vzplanul vous... Záclona pohla se.
Ach, sličná Markýzo, proč smích svůj neovládáš?

Je pozdě již. A já si v kašně chladím tváře,
o touze přemítám a s ironií v hlase
říkám: Kdo odolal by lásce sebežháře?
Jistě mne miluje. Do tenat chytila se.

10 důvodů, proč ti odpouštím

20. října 2015 v 8:42 |  Když chci psát
Zlomils mi srdce. Celý svět se najednou zastavil a ztratil smysl. Vzdálenost je větší než naše láska. Už nemám od tebe nic, všechno jsem smazala, spálila, zničila... To nejdražší ale nemizí. Krásné vzpomínky zůstanou, dokud někde budeme my dva.


Odpouštím ti, protože

Jako první jsem poznala tvůj hlas. Hrál jsi na kytaru a zpíval ve tmě. Seděli jsme vedle sebe a začali si povídat. Nevěděla jsem, kdo jsi ani jak vypadáš.

Navždy si budu pamatovat první pusu pod tvým velkým deštníkem a písničky z koncertu, kterém při tom zněly.

Držels mě za ruku ve vlaku mířícím na pláž.

Na pláži byly stovky lidí, přesto jsem měla pocit, že jsme tam jenom my dva.

Prošli jsme spolu galerie, muzea, hrady, zámky a kostely a viděli v nich úžasná umělecká díla.

Když jsme vycházeli z kostela, osvítily nás paprsky zapadajícího slunce. Byla to velmi zvláštní chvíle.

Zpívals mou oblíbenou písničku jenom pro mě.



Vím, že se zase najdeme, a je jedno, jestli to bude zítra, za rok nebo za 30 let.

Jak se dá vydělávat psaním

19. října 2015 v 19:46 |  Když chci psát
Baví vás psaní a sníte o tom, jak sedíte v kavárně a píšete do zápisníku či notebooku své verše, fejetony nebo články? Je těžké se k svému snu přiblížit? Snažila jsem se pro vás připravit pár tipů, jak si psaním získat fanoušky, upozornit na sebe a vydělat nějakou korunu.


Psaní na blog

Jasně, to všichni víme. Blog je tím místem, kde si psaní můžeme vyzkoušet. Komunikovat se čtenáři, bavit je, přinášet jim nové pohledy na známé věci. Je třeba také blog dostat do povědomí. Pár blogerů tímto způsobem upoutalo pozornost nakladatelství a jsou z nich spisovatelé. Jezdí na knižní veletrhy, křty a další literární akce. Mají své kurzy tvůrčího psaní.


Copywriting

Jedná se o komerční psaní pro firmy. Stále víc se mluví o obsahu, stylu psaní a o to víc se hledají šikovní psavci, kteří mají nápady a perfektně ovládají jazyk. Začít psát texty na internetové stránky, popisky zboží, články do internetových magazínů je možné okamžitě. Nejdřív asi zdarma nebo za nějakou symbolickou částku pro známé, charitativní či neziskové organizace. Tím lze získat dobré reference. Pak je fajn dát světu o sobě vědět - na Facebooku, LinkedIn, zaregistrováním na některém serveru, jako je třeba Easytask, který je zdarma. V této oblasti se dá udělat slušná kariéra.


Ghostwriting

Jsou lidé, kteří mají příběhy a neumějí psát, a jsou ti druzí, kteří psát umějí a třeba nemají své příběhy. Strhující příběh může mít třeba i vrah ve vězení. Nebo nějaký odborník, například kuchař má spoustu receptů, které neumí sestylizovat a uspořádat. Ghostwriter dá příběhu formu a vdechne mu duši, většinou u textu není uvedeno jeho jméno, ale nechá si za svou práci zaplatit.

Psaní článků do internetových magazínů

Psát do tištěných médií zas tak jednoduché není, přesto to můžeme vyzkoušet. Poslat reportáž ze zajímavé cesty, oblíbený recept ap. Internetových magazínů je naopak spousta a nové stále vznikají. A právě v těch nových je možné získat praxi. Psaní bude zpočátku zdarma, případně výměnou za odkaz, vzorky produktů. Psát lze recenze knih, cestopisné články, tipy a návody, každý si jistě najde tu svou parketu.

Tak ať se vám psaní daří a napište, kde byste se chtěli realizovat vy, nebo jak se vám to už podařilo.

Milenci v Benátkách

8. října 2015 v 9:18 |  Deník ze svatební cesty 1909
Po delší odmlce přidávám další část deníku ze svatební cesty. Dokážeme si to dnes vůbec představit? Velmi mladá dívka a dospělý úspěšný muž. Jsou spolu na cestách, poznávají jeden druhého, sbližují se, mají na to spoustu času a úžasných zážitků k tomu. Každý den navlékají prožitky plné emocí na náhrdelník svého vztahu. Koncerty, divadelní představení, návštěvy galerií, procházky romantickými zákoutími, projížďky na gondole ... jen oni dva.



Středa, 17. března, Benátky
Dopoledne procházka městem, odpoledne projížďka parníkem po Canal Grande.



Čtvrtek, 18. března, Benátky
Dopoledne prohlídka zajímavostí města s průvodcem - Dóžecí palác se všemi jeho zajímavostmi, náměstí Svatého Marka, knihovna, poté gondolou kolem paláců do galerie na prohlídku proslulých výtvarných děl. Na závěr jsme jeli na prohlídku sklárny. Večer jsme se vrátili zpět na náměstí Sv. Marka a rozhodli se dnešní program zopakovat.


Pátek, 19. března, Benátky
Dopoledne jsme se vypravili znovu na náměstí Sv. Marka, abychom si podrobně prohlédli baziliku Svatého Marka.
Odpoledne odpočinek.




Obrázky Pixabay.com

Chci zůstat tajenka tajemná

4. října 2015 v 13:48 |  Když chci psát
Chtěla jsem napsat něco o sobě, ale vyšla mi jenom básnička. Ještě asi nejsem připravena napsat víc, vložit svou fotku. Chci být bezpečně schovaná ve své ulitě. Třeba z ní jednou dokážu vylézt.



Tajenka tajemná


Jsem tajenka tajemná se srdcem zlomeným
Věčná optimistka s duší zmámenou
Hodná rebelka v myším kožíšku
Spokojený ježek, když ho hladí na bříšku
Bloudící chodbami hradem kamenným
Vítězka nad hrou předem prohranou


Haiku

21. září 2015 v 18:17 |  Když chci psát
Haiku tak nějak patří k podzimu. Příroda nabízí pestrou paletu "sezónních slov" a motivů - vlaštovka, tykev, déšť, mlha listí... i s jejich zvukomalebností. Haiku zachycuje přírodu všemi smysly, její barvy, vůně, zvuky, chutě. Klasické haiku vychází ze zenového pojetí smyslu umění, má vyjadřovat pocit neukončenosti, nedořečenosti a naznačenosti...


V podzimním větru
list jeden dolů slétá
a za ním druhý

(Klasická japonská poezie)


edice Krokusy, Nakladatelství Barbara

Kam dál